Tvrdost pryžových součástí se typicky týká odolnosti materiálu vůči vtlačení nebo deformaci; Tvrdost Shore (konkrétně Shore A nebo Shore D) je obecně přijata jako standard pro testování této vlastnosti. Konkrétně tvrdost Shore A je použitelná pro většinu měkkých pryží,-jako jsou těsnění a -součásti tlumící vibrace-, zatímco tvrdost Shore D se používá pro tvrdší pryže nebo elastomerové materiály, které připomínají plasty. Vyšší hodnota tvrdosti znamená, že materiál je tvrdší a naopak má relativně nižší elasticitu.
V praktických aplikacích musí být výběr tvrdosti pryžových komponent stanoven komplexně na základě konkrétního scénáře použití. Například pryžové součásti používané pro těsnění mají obvykle nižší tvrdost, aby byla zajištěna vynikající povrchová konformita a efektivní těsnicí výkon; naopak součásti používané pro strukturální podporu nebo v aplikacích odolných proti opotřebení- vyžadují vyšší tvrdost, aby se zvýšila trvanlivost a odolnost proti deformaci. Kromě toho různé úrovně tvrdosti přímo ovlivňují faktory, jako je nastavení v tlaku, odrazová odolnost a hmatový pocit během montáže.
Testování tvrdosti se obvykle provádí pomocí tvrdoměru Shore, přičemž měření se provádí za specifikované tloušťky materiálu a standardních podmínek prostředí, aby se zabránilo odchylkám způsobeným kolísáním teploty, kolísáním tloušťky vzorku nebo nepravidelnostmi povrchu. Typicky se pro danou výrobní dávku provádějí měření ve více bodech, aby se vypočítala průměrná hodnota, která pak slouží jako základ pro vyhodnocení. Tento výsledek je následně porovnán s technickými výkresy nebo technickými specifikacemi zákazníka, aby bylo zajištěno, že tvrdost spadá do povoleného tolerančního rozsahu, čímž je zaručena konzistentní výkonnost produktu.
